"To jsou řeči! Když jsi nemocný, tak mi nepovídej, že musíš do práce! Jako by tam měli jenom tebe! Kromě toho bys měl spát, a ne číst stará lejstra. Tu vraždu v taxíku stejně nevyřešíš. Je půl druhé. Dej ty papíry pryč a zhasni. Dobrou noc."
"Dobrou noc," řekl Martin Beck zavřeným dveřím. Zamračil se a pomalu odložil svorkou spojené listy hlášení. Rozhodně to nebyla jen tak nějaká stará lejstra. Byla to kopie čerstvé zprávy o obdukci, kterou dostal večer, než šel domů. Před několika měsíci by to ovšem byla pravda, tehdy četl po nocích dvanáct let stará hlášení o loupežné vraždě taxikáře.
Chvilku ležel a díval se do stropu. Když z ložnice uslyšel manželčino tiché pochrupování, rychle vstal a tiše přešel do předsíně. Okamžik zaváhal, pak pokrčil rameny, zvedl sluchátko a vytočil Kollbergovo číslo.
"Kollbergová," řekla bez dechu Gun.